2023 Autor: Katelyn Chandter | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-05-21 13:09
Rozsah moderního pirátství je ohromující, a to je jen špička ledovce – mnoho útoků zůstává neohlášených.
V roce 2008 se pirátství dostalo značné pozornosti. Rozsah moderního pirátství je ohromující, a to je jen špička ledovce – mnoho útoků pirátů třetího tisíciletí zůstalo neohlášeno.
Podle statistik Mezinárodního úřadu pro lodní dopravu a navigaci \ International Maritime Bureau bylo v roce 2008 ve světě zabaveno piráty 49 lodí (18 - v roce 2007), dalších 46 lodí bylo vystřeleno. Celkově piráti použili střelné zbraně 139krát (72 o rok dříve). 889 členů posádky bylo zajato jako rukojmí, 32 bylo zraněno, 11 bylo zabito, 29 bylo nezvěstných. Celkem bylo v roce 2008 zaznamenáno 293 pokusů o útok na piráty (v roce 2007 - 263).
Většina nárůstu pirátské aktivity pochází od pirátů operujících ve vodách Somálsko a Adenský záliv- 111 incidentů na jejich účtu. Poprvé v historii lodní dopravy se piráti zmocnili velkého tankeru a lodi naložené tanky. Somálští piráti zaútočili na všechny typy lodí, včetně těch, které se pohybovaly vysokou rychlostí. Piráti byli navíc mnohem lépe vycvičeni a vybaveni než v minulých letech. Druhé nejnebezpečnější místo je pobřeží Nigérie(40 incidentů), navíc asi 100 dalších útoků nigerijských pirátů nebylo oficiálně potvrzeno. Mezi tradičně nebezpečná místa patří také vody přiléhající k Bangladéši a Tanzanii, zde však piráti útočí pouze na kotvící lodě. Zároveň se v r snížila pirátská aktivita vodách Indonésie(v roce 2008 došlo k 28 incidentům oproti 121 v roce 2003) a v r. Malacký průliv(dvě proti sedmi incidentům v roce 2007).
Tyto statistiky však berou v úvahu pouze útoky oficiálně hlášené majiteli lodí. Mnoho výzkumníků poznamenává, že de facto do takových zpráv spadá ne více než 10–20 % incidentů týkajících se pirátů. Důvodem je, že majitelé lodí a nákladu často raději vyjednávají přímo s piráty a platí jim kompenzaci. Důvodem jsou následující důvody: zaprvé nemají důvěru, že úřady budou schopny tento problém efektivněji vyřešit (vzhledem k tomu, že provozní náklady na plavbu jedné lodi s nákladem jsou 10 000 USD nebo více, je rychlejší a levnější vyjednávat s piráty); za druhé, zpráva o zabavení lodi piráty automaticky vede ke zvýšení nákladů na pojištění: podle odhadů poradenské firmy BGN Risk zvýšili somálští piráti náklady na pojištění lodi z 500 USD v roce 2007 na 20 tisíc dolarů v roce 2008. Kromě toho mohou pojistitelé a dodavatelé požadovat, aby byly lodě vybaveny modernějšími motory, pasivními obrannými systémy atd.; za třetí, dotčený rejdař získává negativní image a klienti se bojí s ním obchodovat.
Většina zdrojů, které analyzují algoritmy moderního pirátství, uvádí následující klasifikaci mořských lupičů 21. století. První skupinu tvoří obyčejní zločincikteré provádějí primitivní operace, například něco ukradnou. Druhá kategorie zahrnuje členové organizovaných zločineckých komunitkteří provádějí složité operace a inteligentně se zbavují unesených (tradičně se má za to, že tento druh pirátů je zvláště početný v jihovýchodní Asii, někteří z nich jsou součástí čínských „triád“). Třetí skupinu tvoří polovojenských zástupců, někdy mající nějaký oficiální status: často se jedná o ozbrojené formace vedené polními veliteli, kteří potřebují stálý příjem, aby si udrželi vlastní moc a kontrolu nad jakýmkoli územím – to jsou struktury, které tvoří většinu pirátů v Somálsku a Indonésii. Někdy dokonce napodobují pomocí hlídkových člunů, které skutečně patří nebo připomínají lodě celních služeb nebo námořnictva příslušných států.
Většina útoků se odehrává v noci, kdy je ve službě minimální počet námořníků a rychlost lodí je pomalejší než obvykle. Liší se také typy útoků.
V prvním případěpiráti jednoduše nastoupí na loď, vyprázdní lodní trezor a peněženky posádky a pak se schovají. Obvyklý úlovek z takové operace je přibližně 20 000 $.
Druhý typ útokuzahrnuje krádež nejen peněz, ale i nákladu. V některých případech piráti jednoduše naloží zboží na své lodě; někdy tato operace vyžaduje kotvení v pirátském přístavu; někdy je unesená loď zahnána do přístavu, kde mají piráti vhodná spojení, kde se náklad prodává místním kupcům. Ziskovost těchto operací je mnohem vyšší, náklady na zboží prodávané za dumpingové ceny mohou dosáhnout několika set tisíc dolarů.
Ve třetím případěpiráti zadrží loď s nákladem, vezmou její posádku a cestující jako rukojmí, načež požadují od majitele lodi výkupné. Velikost výkupného se také liší a nebyla zveřejněna, objevily se však zprávy, že by mohlo dosáhnout několika milionů dolarů.
Čtvrtá metodabyl v 90. letech rozšířený, ale v důsledku zpřísnění mezinárodních pravidel pro registraci lodí nebyly v posledních letech zaznamenány žádné takové příběhy. Podstata metody je následující: piráti se zmocní lodi, načež zničí její posádku, zfalšují příslušné doklady a loď nově zaregistrují (do konce 90. let dočasná registrace umožňující lodi plout po panamské resp. Honduraská vlajka se dala bez problémů získat na jakémkoli konzulátu v Panamě a Hondurasu). Poté je loď buď prodána, nebo obdrží objednávku na přepravu nějakého cenného nákladu, načež beze stopy zmizí.
V 60. a 70. letech byly zaznamenány pirátské útoky na pobřežní města na Filipínách, Srí Lance a Malajsii. V některých případech piráti zabili nebo vzali jako rukojmí místní policisty a dokonce i vojenské jednotky umístěné ve městě.
Piráti se navíc aktivně zapojují do přepravy pašovaného zboží, drog, zbraní, otroků a aktivně spolupracují se zločineckými komunitami. Teoreticky lze předpokládat, že v blízké budoucnosti pirátské a kriminální struktury získají nejen povrchové, ale i podmořské síly. Pokusy o to již byly zaznamenány. Kolumbijští drogoví dealeři se koncem 90. let pokusili postavit ponorku – tajné služby náhodou objevily hangár, kde se ponorka stavěla. Počátkem 90. let zmařily americké speciální služby dohodu o prodeji sovětských ponorek – „miminek“latinskoamerickým zločineckým gangům.
Existuje řada případů, kdy teroristé použili i pirátské metody: například Fronta za osvobození Palestiny v roce 1985 zajala ve Středozemním moři italskou výletní loď Achille Lauro, filipínská organizace Abu Sayaf (mimochodem její zakladatel Abubakar Janialani, jako Bin Ládin bojoval se sovětskými jednotkami v Afghánistánu) v roce 2004 zabil více než 100 cestujících na uneseném trajektu. Obecně lze říci, že Abu Sayaf udělal z pirátství jeden z hlavních zdrojů doplňování svého rozpočtu.
Odhadnout skutečné ztráty světové ekonomiky v důsledku akcí pirátů je nesmírně obtížné. V roce 2006 Světová banka \ Světová banka dospěla k závěru, že roční škody způsobené činnostmi pirátů jsou 10-20 miliard $.